Šikana je velmi nebezpečná. Její následky na duševním a tělesném zdraví mohou být vážné, ba i celoživotní.

Vždy se braňte. Nikdy šikanu nepodceňujte. Nedovolte, aby se rozvinula.

Šikana a děti

Ojedinělý střet, od hádky po rvačku, šikanou nebývá. Šikana je záměrné a nevyprovokované užití síly jedincem nebo skupinou, zpravidla opakovaně, ať už je to bití, tahání za vlasy nebo oděv, ohrožování, vydírání, oloupení, rozšiřování pomluv. Šikana je častá, místy postihuje více než pětinu dětí v základních školách a desetinu ve školách středních, menší část nejméně jednou týdně. Nejčastější obětí šikany jsou příslušníci menšin, u nás třeba romské, nebo děti čímkoli odlišné od očekávaného průměru. Většina dětí nepřizná, obvykle ze strachu, učitelům ani rodičům, že jsou obětí šikany. Šikana velmi poškozuje - duševně, a často i tělesně. Oběti se cítí bezmocné. Šikanující bývají starší, silnější nebo jsou v přesile. Oběti šikany dříve nebo později začnou hledat vinu v sobě - záminka šikanování se najde kdykoli. Může jím být tloušťka, brýle, výška postavy, druh šatů, barva vlasů, jakákoli odlišnost, dokonce i přednost či talent. Tři čtvrtiny případů šikany se odehrávají ve škole, zbytek na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí domova. Šikanování jedné oběti může trvat dny, týdny, měsíce i déle. Jste-li svědky šikany, nenechávejte si to pro sebe. Oznamte to učiteli, řediteli školy, rodičům či jiné dospělé osobě, jíž důvěřujete. To není žalování, ale nutná OBRANA proti ZLU a zlým lidem. To není „bonzování" či „udávání", jak se vám často snaží tvrdit spolužák, který šikanuje. POZOR! Šikanující jen vychytrale používá takové taktiky k zamaskování zla, kterého je původcem.

Se šikanou se nikdy nesmiřujte. Jste-li obětí, oznamte to vždy rodičům, dalším příbuzným a učitelům, jimž důvěřujete. Jste-li jejími svědky, nenechávejte si to pro sebe.

Zavolejte Linku bezpečí, kterou provozuje Nadace Naše dítě, na telefonní číslo 800 155555. Hovor je bezplatný, služba nepřetržitá.

Chcete-li, čtěte o šikaně na dalších stránkách.

Čti, máš-li problém se šikanováním:

Vím, jak ti je: Bojíš se do školy, máš horší známky, poznámky za nepozornost, nevíš, jak rodičům vysvětlit, proč máš poškozené sešity, učebnice, kam jsi dal peníze na obědy, proč máš modřiny, poničené nové šaty... Stydíš se za to, bojíš se to komukoliv z dospělých říci, začínáš si myslet, že ti nikdo nemůže pomoci... Začarovaný kruh, který kreslí strach, vypadá nějak takhle: myslíš si, že jsi slabý, špatný, že si to zasloužíš, už se ani neptáš, proč zrovna ty máš tohle trápení...

To, že to vím a že čteš tato slova, která jsou určena právě tobě, je důkaz, že nejsi sám. Je to důkaz, že před tebou byli jiní s podobným trápením, ale obrátili se na nás a my jsme jim pomohli.

Některým je dokonce lépe, než jim bylo ještě předtím, než se stali obětí šikany třeba ve škole. Ti všichni, stejně staří a se stejným trápením (kterého se již zbavili) se na tebe spolu se mnou obracejí a vyvracejí OMYLY, podle kterých se často chová oběť a které využívá agresor.

NENÍ PRAVDA, že to nikdo z dospělých nepochopí. Není pravda, že ti nikdo nedokáže pomoci. Není pravda, že se odlišuješ, že jsi jiný nebo horší.

Vím že se ptáš sám sebe, proč zrovna ty máš tohle trápení (všichni se tak ptali)...Není to proto, že bys byl slabý, že bys byl špatný, že si to vlastně zasloužíš. Jenom jsi uvěřil lži toho, kdo tě šikanuje. Co musíš ihned udělat? Zavolat 800 155555 a po domluvě k nám i přijít. Vím že se bojíš komukoliv říci, co se děje, kdo a jak ti ubližuje. Ten, kdo ti vyhrožuje, vychází z toho, že tvůj strach je jeho nejlepší pomůcka, nástroj ... Ten, kdo tě trápí, ví, že šikaně se nejlépe daří v atmosféře tajemství ...Nepomáhej mu! Nedělej mu radost tím, že se nebráníš, neposlouchej toho, kdo ti ubližuje, a svěř se doma rodičům, spolužákovi, o kterém tušíš, že šikanu neschvaluje, nebo nám ... Zavolej číslo 800 155555, jsme tu pro tebe 24 hodin.

Šikana a rodiče

Šikanované dítě chodí domů zbité, umazané, chybějí mu části oděvu, požaduje pod libovolnými záminkami peníze na další den. Šikanované děti se snadno stávají záškoláky nebo se jim nechce do školy. Trpí poruchami soustředění, jsou smutné natolik, že se u nich může vyvinout patologický smutek - deprese. Jsou vystrašené, stonavé, opakovaně navštěvují lékaře.

Stanou-li se děti svědky šikany, mívají kromě strachu pocit studu a spoluviny, přestože se jí nezúčastnily. Vždy svým dětem naslouchejte a nezlehčujte, co vám vyprávějí. Snažte se přesně zjistit, co se dělo a kdo se zúčastnil, pomocí otázek: CO? KDO? KDE? KDY? JAK? PROČ? S KÝM? PROTI KOMU? Souhlasí-li dítě, nechť událost zachytí písemně nebo ji zapište sami.

Neříkejte svým dětem, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami. Šikana sama od sebe obvykle nepřestává. Máte-li podezření na šikanu, pak se spojte s ředitelem školy, případně se školním inspektorem. Promluvte o věci s třídním učitelem. Podáte-li písemnou stížnost, mějte vždy kopii. Bude-li ji s vámi představitel školy projednávat ústně, dělejte si poznámky. Vytrvale, i když vždy zdvořile, se ptejte a nedejte se odbýt. Jde-li o školu církevní, spojte se s jejím nadřízeným církevním úřadem. Pomozte svému dítěti zvládnout zátěž: naučte je, jak se vyhnout nebezpečným situacím. Co odpovědět nebo jak nereagovat na provokaci. Nebojte se požádat o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy, ale ověřte si předem, jaké tam vládnou poměry.

Spojte se s Linkou bezpečí při Nadaci Naše dítě. Telefonický hovor je bezplatný na čísle 800 155555, služba probíhá 24 hodin denně. Vaším právem je kontaktovat i Policii ČR.

Šikana a učitelé

Nepřesvědčujte sebe ani druhé, že ve vaší škole šikana není - v nějaké podobě je v současnosti v každé škole, u nás i v cizině. Základním úkolem je prevence. Při každé příležitosti dětem vysvětlujte, co je šikana, jak se jí vyhnout i jak se bránit. Děti by vám měly důvěřovat. Zajistěte, aby každý ve škole věděl, co šikana je, včetně školníka a uklízečky. Věnujte pozornost dětem o přestávkách, na školním hřišti, v bezprostředním okolí školy, ve školní jídelně i jinde.

Naslouchejte dětem i rodičům. Jestliže s vámi o šikaně mluví, nikdy nezlehčujte a nepodceňujte, co slyšíte. Vyšetřujete-li šikanu, mějte na mysli, že bývá skrytá a rafinovaná, těžko se dokazuje. Vždy spolupracujte s rodiči. Pamatujte, že se šikanované dítě bojí, v těžších případech hledá vinu v sobě a ztotožňuje se s útočníkem. Nebojte se pravidelně a opakovaně využívat anonymní dotazníky ověřující výskyt a druhy šikany ve své škole. Mějte na mysli, že dlouhodobá šikana může oběti poškodit na celé roky, někdy celoživotně. Je pravděpodobné, že se šikana podílí na sebepoškozování a sebevražedných pokusech dětí. Dospělí lidé, kteří byli v dětství obětí šikany, bývají náchylnější k úzkostným stavům, chorobnému smutku (depresi) a mívají obtíže ve vztahu k životním partnerům.

Docházka do školy bez nebezpečí šikany je základním demokratickým právem dětí - i jejich rodičů. Při jakékoli nejasnosti, pochybách, podezření nebo potřebě poradit se volejte Linku bezpečí při Nadace Naše dítě: telefon 800 155555. Hovor je bezplatný, služba funguje nepřetržitě.

Kam se obrátit
Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Rodičovská linka 283 852 222
Tísňové volání z mobilního telefonu 112

Co bychom měli vědět o týrání

Na světě žije spousta dětí. Většina dětí je veselá, šťastně si hraje a na něco hezkého se těší. Vědí, že se mohou s důvěrou obrátit na své rodiče, kteří pro ně představují bezpečné útočiště. Mezi nimi jsou však i děti, které tak šťastné nejsou. Mají pocit, že je nikdo nemá rád, cítí se opuštěné a připadá jim, že jsou svým rodičům spíše na obtíž. Jsou zvyklé na křik a bití a mívají i modřiny. Když se jim něco nepovede, jsou vyděšené a mají strach, že bude následovat krutý trest, výčitky, nadávky a obviňování. Také děti jsou týrané.

Týrání je opakované a úmyslné ubližování dítěti dospělým. Ubližovat dítěti mohou rodiče, ale i jiní dospělí z rodiny nebo nejbližšího okolí dítěte. Rozlišujeme fyzické (tělesné a psychické (citové) týrání.

Fyzické týrání zahrnuje strkání, třesení, fackování, bití rukou nebo předměty, například vařečkou, páskem apod., kopání, rány pěstí, pálení, řezání, opaření, škrcení, dušení, kousání, přivazování k něčemu, svazování nebo nepodávání jídla. Tělesné týrání může způsobit zranění, například modřiny, pohmožděniny, popáleniny, jizvy, zlomeniny, vytrhávání vlasů, vyražení zubů, poranění očí, natržení uší, poranění vnitřních orgánů nebo poškození mozku. V nejvážnějších případech vede ke smrti.

Psychické týrání míva nejčastěji tyto formy: slovní útoky na sebevědomí dítěte, jeho opakované ponižování nebo odmítání. Také vystavování závažným rodinným konfliktům může způsobit psychická traumata, která mají spolu s útoky na sebevědomí dítěte nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte.

Psychické týrání zahrnuje nadávky, vyhrožování, vyčítání, ignorování dítěte nebo jeho odmítání, násilnou izolaci (zavírání), nepřiměřené kontroly, nucení k rozhodování ve věcech , kterým plně nerozumí (což pak může vyvolat pocit viny), využívání dítěte pro vlastní prospěch nebo proti druhému rodiči, učení názorům a chování odporujícím zákonům, náhlou separaci od jednoho z rodičů, vystavování starostem o rodiče při domácím násilí probíhajícím mezi rodiči apod.
Možná mezi týrané děti patříš i ty.
Možná znáš někoho, kdo má podobné trápení.
Možná, že se ptáš, proč se dětem vůbec ubližuje.
K ubližování dětem vedou dospělé různé okolnosti. Patří k nim pocity trvalé nespokojenosti a stresu, které mohou být způsobeny nemocí, ztrátou zaměstnání, pitím alkoholu nebo braním drog, konflikty v manželství, ale i nedostatkem lásky a týrání v době, kdy byli sami dětmi.

Týrání lze zastavit!

Čím více lidí se dozví o tvém trápení, tím větší je šance, že přestane. Možná jsi to zkoušel/a , ale nikdo tě neposlouchal. Možná, že tě poslouchali, ale nevěřili ti. Možná, že ti věřili, ale nepomohli. Je tady ještě někdo, komu se můžeš svěřit. někdo, kdo naslouchá a pomáhá. Je to LINKA BEZPEČÍ bezplatná telefonní linka, kam denně volají děti a dospívající. Na čísle 800 155555 jim 24 hodin denně včetně nedělí a svátků pomáhají zkušení a příjemní konzultanti. Pokud dítě nechce, nemusí sdělovat své jméno.

K tomu, aby se dovolalo, nepotřebuje peníze ani telefonní kartu. Stačí, když vytočí číslo 800 155555 a svěří se se svým trápením, strachem nebo nejistotou. Děti, které se na Linku bezpečí obrátí, své pocity nepodceňují. Vědí, že všechno, co prožívají, je velmi důležité. Mnohé z dětí a dospívajících, kterým konzultanti Linky bezpečí naslouchají, radí či jinak pomáhají, trápí právě ubližování či týrání ze strany rodičů.

Z výroků dětí, kterým jsme již pomohli:

„Utekl jsem z domova. Už jsem to nemohl vydržet. Naši mě pořád mlátí a často na mě křičí. Křičí i na sebe, hádají se, když táta přijde z hospody opilý. Nejdřív křičí na sebe, pak na mě a nakonec mě vždycky zbijí. Táta mě bije pěstí, máma rukou. Mám strach jít domů, ale nemám kde být... Nevím, co mám dělat..."
Marek, 11 let

„Naši se před rokem rozvedli a já jsem zůstala s maminkou. Máma si přivedla nového přítele. Bydlí u nás už asi dva měsíce. Chová se ke mně hrubě. Když je máma na noční, tak ho musím obsluhovat a vařit mu. Když se mi něco nepovede, tak se mi vysměje nebo mi ošklivě vynadá. Včera na mě začal křičet jako šílený, pak mě začal mlátit do hlavy. Když jsem se snažila bránit, tak do mě kopal. Všude mám modřiny. Mámě jsem je ukazovala. Řekla mi, že ho nemám provokovat. Asi ho má hrozně ráda...."
Lenka, 13 let

„Táta nás pořád bije páskem od kalhot nebo nám nedává najíst, protože zlobíme. Hlavně když má špatnou náladu, začne na mě a na sestru křičet... ať dělám cokoli, vždycky si něco najde... Nemůžu se učit a ve škole mi to taky nejde, to se zlobí ještě víc... Poraďte nám, jak se máme chovat, aby nás přestal mlátit..."
Petr a Lucka, 10 a 7 let

„Týrání dítěte je rozdíl mezi plesknutím přes zadek a ranou pěstí do obličeje."

FYZICKÉ (TĚLESNÉ) TÝRÁNÍ:

a) aktivní

NĚKTERÉ ZNÁMKY BITÍ:

• modřiny
• otoky na tváři a jinde na těle
• spáleniny, např. od cigaret
• zlomeniny
• tržné rány a odřeniny
• stopy po kousnutí člověkem

CHOVÁNÍ DÍTĚTE:

• strach a vyděšenost z konkrétních dospělých
• obranné a úhybné reakce dítěte
• pasivita nebo naopak agresivita
• stud za modřiny a jiná poranění - např. dítě se raději omluví z hodiny tělocviku, než by vysvětlovalo, jak přišlo k modřinám, které má po těle
• hlad po pozornosti a citu jiných dospělých, lítostivost
• strach z návratu domů, útěky z domova
•  poruchy spánku včetně nočních můr

b) pasivní

K zanedbávání (neboli pasivnímu tělesnému týrání) dochází v případě, kdy rodiče nebo jiní pečovatelé neposkytují dítěti náležitou péči a pozornost v jídle, hygieně, oblečení nebo jeho bezpečí. Patří sem i nedostatečná starost a péče o zdravotní, citové a intelektové potřeby dítěte, které jsou přiměřené jeho momentálnímu stavu a věku.

NĚKTERÉ ZNÁMKY ZANEDBÁVÁNÍ:

• trvalý hlad
• podvýživa
• chudá slovní zásoba
• špatná hygiena
• zkažené zuby a časté záněty dásní
• dítě není očkované proti nemocím
• nevhodné oblečení vzhledem k počasí
• nedostatek dohledu - dítě je večer doma samo, venku pobývá dlouho do tmy a bez dozoru apod.
• vyčerpanost, přepracovanost
• s dítětem se nikdo neučí, nezajímá se o jeho školní povinnosti
•  vyhození z domova

NĚKTERÉ PROJEVY ZANEDBANÉHO DÍTĚTE:

• má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči
• touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nedělá rozdíly mezi blízkými a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi)
• je neobvykle unavené až apatické, někdy naopak nezvládnutelné
• všechno jí hltavě a hladově
• chodí za školu nebo do ní chodí pozdě
• má potíže s učením
• zdráhá se odcházet domů
• houpá se, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou
•  žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci

PSYCHICKÉ (CITOVÉ) TÝRÁNÍ

O JAKÉ CHOVÁNÍ SE JEDNÁ?

• dítě stále slyší, že je špatné, hrozné, nesnesitelné
• dospělí dítě odmítají, bezcitně mu nadávají a vyhrožují tresty
• za trest je zamykají samotné
• nedovolí mu mít kamarády
• zakazují mu oblíbené činnosti
•  vyčítají dítěti, že se o něj musí starat

PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ NEZANECHÁVÁ PŘÍMO STOPY NA TĚLE DÍTĚTE, ALE PŘINÁŠÍ TYTO PROBLÉMY:

• opožděný vývoj
• pomočování
• lhaní
• krádeže
• násilné chování
• nápadná neposlušnost vůči dospělým
• zhoršení školního prospěchu
• smutek

Kam se obrátit
Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Tísňové volání z mobilního telefonu 112

Co by měly vědět děti o sexuálním zneužívání

Když jsi malý/á, potřebuješ lásku a pozornost svých rodičů. Čím jsi menší, tím víc se potřebuješ tulit a mazlit se svou maminkou a tatínkem. Jsou to chvíle, při kterých jsi šťastný/á, spokojený/á a cítíš se v bezpečí. Může se ti ale stát, že se k tobě dospělý začne chovat způsobem, který ti nebude příjemný a který tě bude dělat nešťastným/ou. Bude tě nutit mluvit o věcech, kterým nerozumíš, dělat věci, které nechceš, dívat se na věci, které v tobě vzbuzují rozpaky. Týkat se to bude tvého a jeho těla a situaci, která vznikne, pojmenovali dospělí sexuálním zneužitím.

Pokusím se ti vysvětlit, co je sexuální zneužívání.

Dospělý, kterého většinou dobře znáš - může to být někdo z rodiny nebo známý, tě bude chtít objímat a líbat způsobem, který tě uvádí do rozpaků. Cítíš, že je to jiné než pusa od maminky na dobrou noc. Také mazlení a vzájemné dotýkání je jiné. Nerozumíš chování dospělého, stydíš se, že ti sahá na místa, o kterých víš, že by tam sahat neměl. Dospělý ví, že by se tě neměl tímto způsobem dotýkat. Proto se snaží, aby vás nikdo v této situaci neviděl. Říká, že tě má rád, že je to normální, že o tom nikomu nesmíš říct, že je to vaše tajemství. Kupuje si tě pozorností a dárky, nebo tě naopak straší a nutí násilím.Pokud s tebou dospělý dělá věci, které v tobě vyvolávají strach nebo stud, neboj se to říct mamince nebo dospělým, kterým důvěřuješ!

Kdo na tebe smí sahat:

Maminka, tatínek a pan doktor jsou lidé, kteří se starají o čistotu a zdraví tvého děla. Pokud by ses však cítil/a i s nimi nejistý/á, řekni to.

Pokud s tebou dospělý dělá takové věci, které v tobě vyvolávají strach nebo stud, neboj se to říct mamince nebo dospělým, kterým důvěřuješ.

Vím, co v té chvíli cítíš!

Strach, stud, bolest. Snažíš se na to nemyslet, chceš zapomenout. Večer nemůžeš usnout, máš ošklivé sny, začneš se bát. Snažíš se, aby se to už nikdy nestalo, ale dospělý si s tebou nakonec udělá stejně to, co chce. Nejsi schopný/á se mu ubránit. Chceš to někomu říct, ale bojíš se, že ti nikdo neuvěří. Myslíš si, že je to tvoje vina. Pokud se tě pokusí zneužít někdo cizí, nenech si to líbit a udělej rozruch tak velký, jak jen dokážeš. Křič, kousej, kopej a snaž se co nejrychleji utéct do bezpečí.

Aby se ti nic podobného nestalo, pamatuj si:

Nesedej k cizím lidem do auta!
Nechoď nikam s cizími lidmi, ani kdyby tě to sebevíc lákalo!
Neber si od cizích lidí sladkosti, dárky, ani peníze!
Svěř se se svým zážitkem dospělému, kterému důvěřuješ!
V případě, že ti ublíží někdo známý nebo cizí, máš právo vědět, že:

Co se stalo není tvoje vina - ty nejsi špatný/á!
Nikdo nemá právo sahat na tvoje tělo - patří jen tobě!
Máš právo říct, co se stalo s tvým tělem!
Máš právo na ochranu, bezpečí a pochopení!
Co bys měl/a udělat?
Řekni o svém trápení dospělému, kterému důvěřuješ.
Říkej mu to tak dlouho, až ti uvěří.
Nenajdeš-li odvahu, zavolej na Linku bezpečí.
Pokud některým věcem, které se týkají sexuálního zneužití, nerozumíš, ptej se dospělých, kterým věříš. Přečti si i text určený starším dětem.

Pamatuj!

Je důležité, aby ti dospělý přestal ubližovat. Svěř se!Linka bezpečí je tu pro tebe nepřetržitě ve dne i v noci. Telefonovat můžeš zdarma na číslo 800 155555.

O sexuálním zneužívání pro děti od 10 let

K sexuálnímu zneužití dojde tehdy, když tě dospělý nutí sliby nebo násilím k sexuálním aktivitám. Může to být kdokoliv z tvého nejbližšího okolí, člověk, kterého si měl/a rád/a a důvěřoval/a jsi mu, ale i člověk cizí. Cítíš se nepříjemně, když tě líbá, mazlí se s tebou, svléká tě a dotýká se tvých nejintimnějších částí těla. Nazýváme je erotogenními zónami a patří k nim prsa, hýždě a genitálie. Může se také stát, že tě bude nutit k pohlavnímu styku nebo ke styku do úst či do konečníku.

Ke zneužití patří i situace, kdy se tě dospělý vůbec nedotkne, ale přesto ti ubližuje tím, že ti ukazuje svoje genitálie, onanuje před tebou, nutí tě dívat se na pornografické filmy, časopisy nebo fotografie. Zneužívání je i to, když ti dospělý nabídne peníze za to, že budeš k dispozici jinému dospělému pro jeho sexuální potěšení. Navádí tě vlastně k prostituci. Dospělý chce, abys prodával/a svoje tělo. Obdobná situace nastane, když ti slibuje peníze za to, že se necháš fotografovat nahý nebo nahá.

Vím, co v té chvíli cítíš! Máš v sobě zmatek. Cítíš sexuální napětí, které tě zneklidňuje a vyvolává v tobě směsici příjemných i odporných pocitů. Trápí tě pocity zkaženosti, viny a špíny, kterou se snažíš ze sebe smýt. Cítíš se bezmocný/á, máš vztek a přestal/a jsi věřit dospělým...

Měl/a bys vědět!

Co se stalo, není tvoje vina, ale vina dospělého. Nedovol mu, aby ti dál ubližoval. Svěř se dospělému, kterému důvěřuješ. Může to být například maminka nebo učitel. Pokud nedostaneš odvahu, zavolej na Linku bezpečí. Společně s tebou budeme hledat způsob, jak ti pomoci. Nezůstávej se svými nepříjemnými pocity sám/sama!

Linka bezpečí je tu pro tebe ve dne v noci. Volej bezplatně telefonní číslo 800 155555.
Kam se obrátit
Policie ČR 158
Linka bezpečí 800 155 555
Tísňové volání z mobilního telefonu 112

Představ si, že bychom byli všichni naprosto stejní. Líbilo by se ti to? Asi ne. A přece máme strach z lidí, které neznáme. Máme k nim předsudky, tedy nespravedlivě jim přisuzujeme vlastnosti, které nikdy neměli, a věci, které nikdy neudělali. Proč tomu tak je? Příčinou je strach ze všeho neznáme ho a cizího. Tomuto strachu říkáme xenofobie.

Xenofobie je velmi nebezpečná. Je jako nemoc, pokud se jí nebráníme, můžeme moc ublížit jiným i sobě. Existuje jen jeden lék na xenofobii a tím je poznávání cizího.

Co je rasismus

Xenofobie je velmi nebezpečná, protože může vést k rasismu a antisemitismu. Rasismus může končit i vážným zraněním, případně i smrtí jiného člověka. V posledních letech byly v důsledku rasismu zabity desítky lidí a stovky byly vážně zraněny. Mezi nimi byly i děti. Většina rasistických útoků se odehráli za bílého dne, aniž by napadeným někdo pomohl.

Rasistických útoků se nejčastěji účastní mladí lidé, kteří si říkají SKINHEADI. Děti a dospívající, kteří se přidávají ke skinheadům. jsou často velmi nejistí a málo si věří. Proto se potřebují schovat za skupinu lidí a v přesile ubližovat těm, na které by si sami netroufli . Mnozí z nich mají problémy se svými rodiči, jiní zase slepě přebírají jejich nesprávné názory. Terčem jejich nenávisti se může stát kdokoli, kdo se jim z nějakého důvodu nebude líbit. Šíření rasismu je v našem státě trestné. Pokud patříš do takovéto skupiny, měl bys vědět, že se lehce můžeš ocitnout na dlouhá léta ve vězení.

Rasismus

je názor, který tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase. Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu. Rozlišují různé rasy podle fyzického charakteru, jako je barva kůže nebo kvalita vlasů. Slovo „rasismus" se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům „jiné rasy".

Předsudek

je přisuzování vlastností lidem dopředu, aniž bychom je znali.

Rasová diskriminace

je chování, které znevýhodňuje práva jiného člověka z důvodu jeho etnického, národního nebo rasového původu.

Antisemitismus

je zaujatost proti Židům, založená na jejich zkresleném obrazu, jako by byli zcela odlišní. Nejstrašnějším projevem antisemitismu byla nacistická ideologie o čistotě rasy po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Během druhé světové války bylo v koncentračních táborech zavražděno 6 miliónů Židů.

Xenofobie

je v doslovném překladu strach z cizinců. Slovo se většinou užívá pro označení nesnášenlivosti k lidem z jiných zemí a rovněž nedostatek úcty k jejich tradici a kultuře. Stejně jako rasismus je xenofobie předsudek, který vytváří negativní názor bez jakékoliv předcházející znalosti.

Intolerance

je nedostatek úcty k jiným způsobům chování a jednání, nedostatek respektu k jinému přesvědčení či víře.

„Jednou, když jsme šli s bratranci z kina, potkali nás skinheadi. Vykřikovali: Čechy Čechům, cikáni do plynu! Lidi, kteří šli kolem, se ani nezastavili. Mezi skiny jsem poznal kamaráda, s kterým jsme si jako malí kluci hrávali na dvoře. Když ke mně přistoupil, myslel jsem, že mě chce pozdravit. Místo toho mi řekl, že se naše rodina má odstěhovat, jinak nás vypálí. Včera v noci nám na dvoře někdo nastříkal hákový kříž. Mám velký strach."
Mirek, 12 let

„Mám ráda školu, nejraději mám matematiku, i když čeština mi moc nejde. Paní učitelka je však moc hodná. Vždycky mi poradí. Pomáhá se čtením. Vždycky se na ni těším. Škoda, že ji teď dlouho neuvidím. Do školy teď nesmím chodit. Táta mi to zakázal. Bráchovi taky. Včera ho zmlátili skini. Křičeli na něj, že je cikán. Mně se podařilo utéct. Táta nás teď nechce pouštět ven. Prý dokud nebudeme v bezpečí. Tak nevím. Do kdy to může trvat?"
Růženka, 8 let

„Našla jsem si přítele, je vysoký, hezký a velmi si rozumíme. Je černoch. Studuje stejnou školu jako já a velmi nám to spolu jde. Minulý týden jsem ho poprvé přivedla domů. Doufala jsem, že se bude líbit i našim. Bohužel se to nepovedlo. Když přítel od nás odešel, táta hrozně řval. Nadával mi, že jsem si nenašla „někoho od nás", že mu do bytu tahám černé huby, že nevím co roupama. Odsuzoval ho, a při tom ho vůbec nezná. Řekl, že pokud s ním budu chodit, ta se za mne budou stydět. Když jsem jim včera oznámila, že se ho nevzdám, řekli, že si mám jít svou cestou. Táta ještě dodal, že už nejsem jejich."
Lenka, 16 let

„Cítím se sám, a proto je mi smutno, jsem Vietnamec. Ve třídě se mnou nikdo nechce sedět v lavici. Jenom někdy, když někdo něco provede, paní učitelka ho posadí ke mně. Za trest."
Nuan, 8 let

„Jmenuji se David, je mi 10 let. Jsem Žid. Nikdy jsem o tom nevěděl, ale před měsícem na mne Jirka, můj spolužák, začal pokřikovat, že jsem židák.Ostatním se to líbilo a hned se němu přidali. Říkali, že Židé jsou špatní, protože lžou a kradou. Bránil jsem se, že já nelžu a nikdy jsem nic neukradl. Nevěřili, prý jim to říkali rodiče. Kluci se určitě jenom vymlouvají. Rodiče by jim přece nelhali."
David, 10 let

Děti jako David, Růženka, Lenka Nuan a Mirek jsou kolem nás stovky. Mají rádi svoje rodiče, mají oblíbenou paní učitelku a předmět ve škole, oblíbený časopis, poslouchají a tančí na stejnou muziku a napodobují stejné sportovce jako ostatní děti. A přece nejsou šťastné. Žijí ve strachu, že se jim nebo jejich blízkým něco stane. Jsou smutné z toho, že je pomlouvají spolužáci, vysmívají se jim a někdy je i bijí. Tyto děti se cítí bezmocné. Nechápou. proč se jim ubližuje. Řekli ji, že je to proto, že jsou jiné nezž většina jejich vrstevníků. Tyto děti jsou výjimečné v tom, že mají jinou barvu pleti, mluví jinou řečí nebo nářečím, nosí jiné účesy, jinak se oblékají, dodržují jiné zvyky nebo mají jiné náboženství. Tyto děti jsou jiné, ale na světě neexistuj dva stejní lidé ani dva stejné národy. Všichni se něčím lišíme. Někdo více, někdo méně.
Jistě máme v našem okolí někoho, kdo vypadá jinak než my, kdo se jinak chová, jinak mluví nebo se nápadně obléká, proste je „nějak divný". Může to být spolužák nebo spolužačka, mohou to být sousedé nebo lidé, kteří se nedávno nastěhovali do našeho okolí. Dříve než si o nich neo o něm uděláme názor, pokusme se udělat následující kroky.
Na základě vlastní zkušenosti se přesvědčíme, jak se dotyčný chová
Promluvíme si s ním o tom, čemu nerozumíme
Zeptáme se ho na jeho rodinu
Možná patříš k dětem nebo dospívajícím, kteří musí snášet ubližování jenom proto, že vypadají trošku jinak než většina. Možná máš vlastní zkušenost s rasismem, možná se proto stydíš, či si přeješ, abys byl stejný jako ostatní. Pokud to tak cítíš, měl by ses pamatovat tyto zásady:

Hodnota člověka se neměří tím, jak vypadá, ale tím co dělá.
To že jsi jiný než ostatní, znamená, že jsi oproti nim výjimečný.
Dej o sobě vědět, ukaž, že jsi stejně dobrý jako ostatní.
Pokud se ti někdo vysmívá nebo ti jinak ubližuje z důvodu tvé národnosti nebo původu, ihned to řekni dospělému, kterému důvěřuješ.

Nemáš-li nikoho takového, obrať se na některý z kontaktů.

Kam se obrátit

Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Český helsinský výbor - právní poradna 224 372 338
Tísňové volání z mobilního telefonu 112

Henry C. Kempe

Datum vystavení: 23.1.2008