Mnohdy vzpomínám na vyprávění mojí babičky o kráse vánoc jejího dětství. Její vyprávění jsem jako dítě vnímala s lítostí v srdci. Viděla jsem, vždy tu malou holčičku balící oříšky do lesklých papírků, červená jablíčka, večeři která se vůbec neschodovala s tou kterou jsem znala já .Žádné hromady cukroví, ani bohatě ověšený stromeček pestrými čokoládovými figurkami. Bylo mi babičky líto když povídala o sourozencích, se kterými se přetahovala o tolik vytoužené drobnosti, které jim maminka vyrobila pod vánoční stromeček.
Spoustu času odplavila voda, svíčky plápolající na vávočních stromečcích se změnily v blikající elektrická světýlka a já teprve časem pochopila, že vlhké oči při vyprávění mojí babičky neznamenali smutek nad tím, že neprožívala tak bohaté a štědré vánoce, ale lítost nad tím, že opravdová krása vánoc, která se skrývá v pospolitosti rodiny, upřímé radosti z maličkostí, objetí milovaného člověka se nedá vrátit.
Moje babička byla velmi moudrá, věděla, že časem sama pochopím to, co je v životě opravdu důležité. Často na ni s láskou a úctou vzpomínám.
Tímto bych ráda popřála Vám všem krásné vánoční i předvánoční chvíle po boku někoho blízkého.
S pozdravem Eva V.
