Pochopím když někdo pečuje o starého nemocného člověka dejme tomu i třeba několik i víc let, že když ten starý nemocný člověk umře tak že ten pečující je bez prostředků a v dnešní době se velice těžko vrací na trh práce zvlášť když to ve většineě přípdů bývá dcera pečující o svého nemohoucího rodiče. A té ženě bývá většinou okolo těch padesáti let a tudíž patří právě do té skupiny co se těžko zaměstnává.
Ale situace, kdy matka pečuje o svého zdravotně postiženého syna, ten syn je na tom pořád stejně. Stále se připravuje studiem na své budoucí povolání. Je to čtrnáctileté dítě mužského pohlaví tak najednou z rozhodnututí nějakéjho chlapíka od stoulu. (nechci být zavádějící tudíž nebudu popisovat ani jeho mladý věk ani jeho značkové oblečení na tož znalost běžného denního života s tím daným postižením) je i to dítě i ta pečující matka bez prostředků. Prostě ze dne na den. A dělej si ženská co chceš. Však dnes se razí politika, že každý se má postarat sám o sebe a přiživovat se na státu, to je až nemorální. Ale co má chudák ženská dělat? Má to děcko dát do ústavu? brrrrrrrr. Má se vystěhovat pod most? No nájem za ni nikdo neuhradí a elektřinu nebo vodu taky ne.
A ta představa že když se půjde zaregiastrovat na pracák, tam stejně musí, protože jinak by za sebe musela platit, tak že ji čirou náhodou, a náhoda je blbec, pošlou někam dělat a dokonce třeba na tři směny, no šílený, a co to postižený dítě? To si samo uvaří? To si samo vypere? To si samo nakoupí? Vždyť ani většina zdravých čtrnáctiletých by to nedělala. Jenže ti mají možnost využívat veřejného školního stravování mají možnost navštěvovat školní kluby atp. Ale to dítě pokud je jakkoliv zdravotně handicapováno tak potřebuje individuální péči.
Syn pobíral po dobu osmi let třetí stupeň postižení a najednou 12.2. letošního roku rozhodli, že už nemáme nárok na vůbec žádný stupeň.
Chci se tedy zeptat jak to je. Na různých stránkách zabývajcích se celiakií většinou doporučují alespoň první stupeň. Dokonce i náš ošetřující lékař v závěru zdravotní zprávy doporučuje alespoň právě tento první stupeň. Protože proti tomuto rozhodnutí krajského pardubického úřadu není možnost odvolání. Mám možnost aspoň podat, když ne rovnou nějakou stížnost, tak aspoň nějaké dovolání, nebo podání námitky, nebo aspoň přešetření našeho rozhodnutí?
Děkuji za vaše rady.
zoufalá matka
