"Mami, nějakej chlap na náměstí rozdává růže, pojď třeba taky dostaneš" navrhla mi před pár dny moje pubertální dcera při procházce po vyškovském náměstí.
Pan senátor Ivo Bárek nám vykročil s úsměvem vstříc a mně i Verunce podal krásnou oranžovou růži. Otočila jsem se ke své dceři se slovy, to je ten pán, kterému vděčíš za to, že se ve školní jídelně najíš i když máš bezlepkovou dietu. Pan Bárek pokýval hlavou a skromě dodal něco v tom smyslu, že se občas něco podaří.
Tenkrát se to opravdu podařilo. Je to už šest let. Měli jsme obrovské potíže se zajištěním bezlepkových obědů ve školní jídelně. Aféra přerostla hranice okresu, dokonce úřednice z krajského školského úřadu se do mě obula, že se mi nechce starat o děti a proto chci aby ve škole vařili bezlepkovou dietu. Byla jsem nešťastná. Dcera nesmírně trpěla tím, že nemůže být jako ostatní děti. Dokonce přestala jíst, pít a skončila v nemocnici.
Začala jsem přemýšlet, jestli nemají pravdu, neměla bych se opravdu obětovat? Přestat pracovat, zůstat doma, vařit a dětem nosit obědy do školy? Rok jsme chodili, vysvětlovali, prosili, až jsem požádala o nestranné posouzení naší situace nezávislou novinářku. Přijela, poslechla si moje vyprávění, zašla do školy a za pár dnů vyšel článek v deníku Dnes. Popsala tam naši situaci a citovala i slova ředitele školy. Závěr byl jasný, schází dobrá vůle, nic jiného. Už ráno u nás doma zazvonil telefon a ve sluchátku se ozval hlas pana senátora Bárka. "Paní Bušinová, jste to vy, o kom čtu v dnešních novinách? To snad není ani možné, to přece nemůže být takový problém, uvařit bezlepkové jídlo...". Ještě ten den jsme se s panem senátorem sešli. Přinesla jsem mu veškerou korespondenci, naše žádosti o pomoc a odpovědi na ně. Vzpomínám si, že dopis od ředitele školy četl s hlavou v dlaních. Rozešli jsme se s tím, že se pokusí pro nás (nebo spíš pro naši dceru) něco udělat. Za pár dnů mi pan Bárek skutečně zavolal, abych zašla za ředitelkou Základní školy Tyršova ve Vyškově Mgr. Evou Kejhovou která mu slíbila, že v jídelně zkusí vařit bezlepkové jídlo. Dohodly jsme se a dcera přešla na jinou školu, dokonce do výběrové jazykové třídy. Paní ředitelka slib dodržela a v této školní jídelně od té doby vaří bezlepkové jídlo. Napsala jsem tenkrát do své první knížky, že u nás vyšlo slunce a cítím to tak dodnes.
Kdyby se panu senátorovi už nic jiného nepodařilo, může být spokojený. Pro nás udělal opravdu hodně.
S díky Iva Svobodová-Bušinová
Datum vystavení: 24.10.2008
