Rád se podělím o své slušenosti co se týče hospitalizace v nemocnici. Dietu mám něco přes tři roky a toto byla má prvni hospitalizace. Byť za mnou přišla dietní sestra která měla snahu mi uvařit něco co bych mohl jíst tak to nebylo moc valné. Brambory, rýže, kaše, stále se to opakovalo. Opravdu silná ochota cokoliv řešit či vyhovět. Jakožto zdravotník a zaměstnanec nemocnice jen zírám. 100% jistotu že mám opravdu čisté jídlo říct nemůžu.Holt musím spoléhat na svědomí kuchařů a dietních sester. Je pravdou že to občas stojí zato když vám dietní sestra pošle k obědu filé obalené ve strouhance se slovy "...já myslela že si to oloupete". A to člověk pracuje v nemocnici. Informovanost personálu je opravdu malá či nulová a mnohdy si myslí že to jen snad simulujeme a když něco sníme tak se nám nic nestane. Nejčastější argument je tady unás že snad nečekám že kůli mě bude nemocnice nakupovat a vařit bezlepkově.
Pracoval jsem několik let v Motolské Nemocnici v Praze a tam to nebylo onic lepší. Jako zaměstanec jsem měl sice možnost si vybrat z pěti jídel ale žádně nebylo 100% bezl. Byla tehdy i anketa spokojenosti se stravou,spousta zaměstnanců si stěžovala že máme nedostatek dietních jídel ale dostaly jsme odpověď že kuchyň vaří denně jedno nízkokalorické jídlo. Rozum zůstává stát. A byť má nemocnice dva obchody v areálu tak výběr pro bezlepkáře nulový. Totéž se opakuje i v nemocnici kde pracuji nyní. Děsím se dne kdy bych musel být opět v nemocnici jako pacient. Bez podpory přátel a rodiny budeme asi stále do bodoucna odsouzeni k hladovění v nemocnicích.
Nakonec ještě jadna perlička. Dal jsem u nás v nemocnici k podpisu petici a podepsalo se ni všehovšudy 10 lidí. Strašné. Zdraví jedinci hledí na toto jako bychom chtěly nějakou výhodu. Ale dokud se to nedotkne i jich či pana ministra Julínka tak budeme muset stále bojovat.
Napište nám svou zkušenost s životem na bezlepkové dietě. Děkujeme!
Datum vystavení: 12.10.2008
