Paní Grófová nám ke školní jídelně na náměstí gen. Knopa v Žamberku napsala:

..."V jídelně funguje objednávkový systém a můj syn si dokáže vybrat ze tří jídel vždy jedno pro sebe. U některých jídel jsou v závorce napsané i ingredience, které byly použity při vaření daného jídla. Spolupráce s touto jídelnou je vynikající. Vedoucí této jídelny je Bc. Anna Marková.Tuto pomoc oceňuji zejména proto, že můj syn kromě celiakie má i diabetes."

Pěkný dopis jsme dostali také od paní Lukašíkové, která do soutěže přihlásila hned dvě školní jídelny:

..."Druhou jídelnou, kterou bych chtěla do soutěže přihlásit je v pomocné škole, kterou moje těžce zdravotně postižená dcera navštěvuje. Dietu drží rok a přestože je jí už 13 let, vše je daleko komplikovanější vzhledem k její mentální retardaci. Prostě sama těžko posoudí zda to či ono je pro ni vhodné. Paní kuchařky byly od prvopočátku vcelku vstřícné, vedoucí jídelny studovala vaše web stránky. I přes nějaké dotazy na mou osobu ohledně upřesnění, myslím, že spolupráce funguje dobře. Holce se snaží co nejvíce přizpůsobit jídelníček, takže pokud mají děti buchty, Markétce paní kuchařky upečou koláč. A i když je to dítě postižené nebo možná právě proto, cítí se velmi spokojeně že nemá něco jiného, ale pochutnává si na jídle jako děti ostatní. Nyní zkušenost určitě uvítali, mezi dětmi ústavními a internátními se zjistilo, že obzvlášť dětí s down.syndromem je více, které musí bezlepkovou dietu držet."

Dopis, se kterým se ztotožňujeme, jsme dostali od paní Silné:

Ondra Silný navštěvuje mateřskou školu "Na cestě ke zdraví" ve Zlíně již třetím rokem, po celou dobu připravuje paní kuchařka Stanislava Pavlíková bezlepkovou stravu jen jemu -jednomu dítěti a velmi ochotně! Dělá spoustu věcí na víc, například, když mají děti sladké jídlo, tak neváhá a upeče Ondrovi jednu porci úplně zvlášť. Přidělává si sama práci a je velmi ochotná a lidská. Tato mateřská škola je jedinečná v tom, že dělají pro děti po celý rok zajímavé netradiční akce. Jezdí pravidelně lyžovat, k moři co Chorvatska, na školu v přírodě, pečou s dětmi na vánoce perníčky, zdobí stromečky, akce pro rodiče se často odehrávají venku, v přírodě, chodíme i na výšlapy. Paní ředitelka Jana Moučková v této školce vytvořil rodinnou pohodu a atmosféru, spousta rodičů se přátelí, tak jako jejich děti. A Ondra se tady cítí i se svým velkým omezením výborně. Nikdy na něho nezapomenou ani se sladkostmi. Takových školek by mělo být více...je to všechno v lidech a o lidech, a tímto moc děkuji za Ondráška a za "SUPER" tříletou starost.

Základní škola s rozšířenou výukou jazyků ve Zlíně na Kvítkové ulici navštěvuje dcera Veronika, je v páté třídě a celiakii drží teprve rok. Takže to byl u ní daleko větší šok, samozřejmě i psychický, kdy zdravé dítě, které nemá žádné potíže, musí ze dne na den přejít na bezlepkovou dietu. Nejvíc jsem se bála, že nám paní kuchařky odmítnou vařit. V té době nevařily ve škole vůbec žádnou dietu. Překvapilo mě velmi vstřícné jednání, sedly jsme si, sepsala jsem vhodné potraviny, nosím Veronice suroviny k vaření, protože škola nemá na to finanční rozpočet, ale jsme opět velmi spokojeni. Veronice připravují jídlo, které je velmi podobné normální stravě, když je sladký pokrm nebo knedlíky, mívá "specialitu". Třeba i hranolky nebo palačinky. To si pochvaluje nejvíc.

Já jsem velmi vděčná lidem, které jsem potkala, a kteří se mi starají o moje dvě děti - celiaky. Přeji všem rodičům, aby měli trpělivost a hledali. I mě se několikrát stalo, že nás odmítli, ale nevzdala jsem to. Děti učím, že nejsou žádní chudáčci, ale mají jen jiný způsob života, který vyžaduje disciplínu."

Maminka Jirky Eiflera, paní Zuzana píše:

"...ZŠ Švehlova, Praha 10 již druhým rokem připravuje výborné obědy, letos již má dokonce možnost si den předem vybrat ze dvou jídel, stejně jako ostatní děti."

Napsala nám také Petra Antalová, žákyně Základní a mateřské školy Brno, na Merhautově ulici:

"...Do této školy jsme s bratrem začali chodit až letos, protože bývalá škola nám nebyla schopna vařit bezl.obědy. Tímto bych chtěla poděkovat všem kuchařkám a paní vedoucí Baťkové za jejich ochotu a za to, že nám připravují skvělé a velmi dobré obědy a dokonce si můžeme vybrat ze dvou jídel."

Paní ing. Kočí nás zdraví a věří, že škol kde vaří bezlepkovou dietu bude čím dál víc:

"...Můj syn Tomáš s diagnózou Dermatitis herpetiformis Duhring nastoupil letos do první třídy a již od počátku jsem se setkala s velkou vstřícností jak paní vedoucí, tak kuchařek. Kromě toho jsem ocenila péči věnovanou pestrosti jídel a znalosti ohledně kvality a složení surovin pro jejich přípravu."

Paní Hellebrandová nám ve svém dopise mimo jiné děkuje za motivaci ke změně školy syna Jirky:

"... nebýt vašeho podobného příběhu s Verunkou, asi bych k tomuto kroku nikdy nenašla odvahu.

Jirka chodil od 1. třídy až do počátku letošního školního roku (to je do konce 4.třídy) do školy ve Vítkově, kde bydlíme. Protože se od ostatních dětí odlišoval stravou, zdravotním stavem a nevolnostmi ,snad také z nepochopení či nezájmu dospělých, procházel šikanou v třídním kolektivu – od vytěsnění z kolektivu dětí , slovních útoků a posměchu až k fyzickému napadení. Přestože jsem opakovaně upozorňovala tř. učitelku, byla jsem zřejmě považována za matku, která nemá co na práci a otravuje. Po fyzickém napadení se Jirka psychicky zhroutil, odmítal do školy chodit, zhoršily se somatické obtíže. V té době začala celou věc řešit ředitelka školy, ale její pomoc přišla příliš pozdě, vztahy mezi dětmi a Jirkou byly již silně narušeny. Proto jsme v letošním školním roce vyměnili školu maloměskou za školu vesnickou. Jirka sice musí vstávat skoro o hodinu dříve, do školy dojíždí asi 15 kilometrů, ale je konečně šťastný. To, co bylo původně důvodem k šikaně, je zde ostatními spolužáky obdivováno, děti chtějí ochutnat jeho svačiny, maminky požádaly o recepty.

Další problém ve Vítkově byl se stravováním – ve školní jídelně jsem byla asi považována za troufalou a lenivou matku, která požaduje bezlepkovou dietu pro své dítě. Takže po příchodu domů z práce jsem denně pekla, aby měl Jirka co svačit a vařila oběd na další den. Jirka jedl celý týden ohřívaná jídla a navíc se cítil odstrčen, protože nemohl s ostatními dětmi jíst.

V nové škole mě paní zástupkyně osobně zavedla za vedoucí školní jídelny, kde mi paní vedoucí s úsměvem oznámila, že bezlepkové jídlo není problém. Hned věděla, co bezlepková dieta obnáší, protože ve škole učí také jeden pan učitel, který musí dietu dodržovat Také pro paní kuchařky v této jídelně nic není problém. Jirkovi jídlo jednoduše zahustí zvlášť, místo knedlíků mu například k červenému zelí a kachně uvařily brambory, vyžádaly si seznam éček, které Jirka může. Upřímně vždy jsem věděla, že život lidí s jakýmkoli problémem je také o ochotě lidí a přesto jsem touto vstřícnosti mile zaskočena. Vždyť až dosud jsem v běžném životě narážela jen na odmítání, nepochopení a neochotu.Proto se nyní po letech boje s větrnými mlýny cítím jako Alenka v říši divů. Chci tedy škole V Březové u Opavy, kuchařkám také touto cestou poděkovat za ochotu a vstřícnost a hlavně za psychickou pohodu mého syna a následně i mou."

Napsala nám paní Pechoušková, učitelka ZŠ T. Šobra v Táboře, kterou navštěvuje její dcera:

"V naší jídelně vaří v současnosti bezlepková jídla pro tři děti.Moje dcera se zde stravuje již 9 let, vždy nám, i ostatním dětem vycházely p. kuchařky vstříc.Jído je chutné i vzhledově lákavé ."

Rodiče Berkovi si "svou" školní jídelnu velmi chválí:

"Naši jedinou školu navštěvuje přes 500 žáků a pouze 3 jsou na bezlepkové dietě, jedním z nich je náš syn Vítek. Letos začal chodit do 1.třídy a i když chodil do mateřské školy, měl tam také bezl. dietu, jelikož škola vaří i pro zdejší 2 školky. Velmi si toho vážíme a chceme jí i tímto poděkovat. Ve třídě Vítek nemá problémy, paní třídní učitelka je skvělá, zajímala se o jídlo, které Vítek smí a které ne. Také si o tom s dětmi povídala. Děti často chtějí ochutnat Vítkovu svačinu. Myslím,že i díky naší školní jídelně a přístupu p. učitelky má Vítek skvělý start do života."

Datum vystavení: 3.10.2005