24.9.2007 0:19:07 : Odpověď : dr. Kulhánek
Vážená paní Štěpánko,
celiakie patří do skupiny tzv.autoimunitních chorob, někdy je dokonce uváděna jako modelový typ, protože je známa cílová struktura, tzv. autoantigen /enzym transglutaminasa/, je přítomna a detekovatelná specifická protilátková odpověď /protilátky proti endomysiu a tkáňové transglutaminase/, a je znám spouštěč /tedy lepek - gluten, resp. gliadin/.
Genetika celiakie je zatím poznána jen zčásti, uvádí se, že asi ze 40 % souvisí právě s tzv.HLA geny, zbytek s tzv. non HLA geny.
HLA systém /zkratka z prvních písmen z angl. označení Human Leukocyte Antigen/ je někdy označován též jako hlavní histokompatibilní systém /MHC - Major Histocompatibility Complex/ a nazývá se též systém tkáňové slučivosti (kompatibility), čímž má velký význam v transplantační medicíně. Je lokalizován na krátkém raménku 6.chromozómu.
HLA komplex kóduje více než 200 genů, které kódují HLA antigeny /resp.molekuly/. Podle své funkce a umístění se geny rozdělují do 3 oblastí: HLA-I, HLA-II, HLA-III. HLA-antigeny I.třídy se nacházejí na povrchu všech jaderných buněk člověka, tedy všech kromě zralých červených krvinek. Oblast HLA-II se dělí na podoblasti HLA-DR, HLA-DQ a HLA-DP.
Typickou vlastností HLA antigenů je jejich polymorfnost, což znamená, že v místě určitého genu se u jedinců dané populace vyskytují různé varianty, které se označují jako tzv.alely. HLA antigeny mají abnormálně velké množství alel, čímž tvoří nejpolymorfnější systém v lidském těle.
Biologickým významem a smyslem této obrovské polymorfnosti je zajištění chemické individuality každého jedince, ale i přežití člověka jako biologického druhu v měnících se podmínkách životního prostředí. Určitá skladba HLA-antigenů souvisí se zvýšenou náchylností svých nositelů vůči některým chorobám, zatímco naopak jiná kombinace jim poskytuje zvláštní odolnost. Tato úloha HLA-antigenů vyplývá z jejich klíčové funkce při rozpoznávání jak cizích, tak vlastních antigenů. Skladba HLA-antigenů rozhoduje o tom, zda konkrétní jedinec bude na daný antigen odpovídat dostatečnou nebo nedostatečnou imunitní reakcí, zda tato odpověď bude dosti rychlá, aby zabránila vzniku určitého onemocnění, nebo naopak pomalá, vyúsťující do chronického chorobného stavu, a hlavně zda odpověď bude prospěšná (obrana organismu) nebo škodlivá, poškozující (např. u alergických nebo autoimunitních chorob). Mnohé HLA-antigeny se v současnosti pojí se zvýšeným rizikem vzniku některých nemocí.
Celiakie se pojí s přítomností tzv.heterodimeru HLA-DQ2, DQ8. Heterodimer HLA DQ2, DQ8 (DQalfa1*0501/DQbeta1*02) se vyskytuje asi u 90 % pacientů s celiakií. Avšak tento heterodimer se vyskytuje i u 20-25 % zdravé populace. Tímto je bohužel tzv. genetická diagnostika celiakie výrazně ztížena, a proto genetické testování nepatří mezi základní vyšetřovací metody při podezření na celiakii.
Doufám, že jsem Vás moc nezahltil informacemi, ale tato oblast je velmi složitá a stále se vyvíjí, proto takové množství údajů, a také aby to mělo poněkud hlavu a patu.
S pozdravem
dr. Kulhánek, Nermocnice Milosrdných bratří, Brno
