Paní Lenka Čechová nám do Poradny napsala:

"Vážený pane doktore, je mi 39 let, asi 8 let držím bezlepkovou dietu (alergii jsem vypátrala systémem pokus-omyl víceméně sama) a asi 2 roky chodím po řádném vyšetření na pravidelné kontroly ke specialistovi. Mívám problémy chodit do společnosti nebo odjíždět z domova, protože pokaždé trpím hladem - buď není možné si něco přijatelného k jídlu koupit, jíst pravidelně anebo konzumovat svoje vlastní jídlo - často i pro nevhodné poznámky a netorelanci ostatních. Poslední rok se pomáhám starat o 95 letou babičku, což je spojeno s neúnosným stresem a nedostatkem času na sebe. Začala jsem trpět silným nechutenstvím, hubnu, nemám sílu ani dřívější elán a k tomu se přidaly časté deprese. Jsou takové potíže u celiaků normální, dá se jim nějak předejít a pokud ne, co s nimi počít?"

O odpověď jsem požádala psychologa. I když si bezlepkovou dietou vyléčíme tělo, duše může zůstat bolavá. Doporučuji přečíst si radu klinické psycholožky Mgr. Libuše Kalvodové, spolupracovnice a odborné garantky Poradenského centra. Stavy stresu a deprese, více či méně, prochází většina celiaků.

Milá paní Lenko Čechová,

Váš příspěvek, resp. dotaz do poradny, je závažný a troufám si říct, že co se týká psychické nepohody, to zažila drtivá většina celiatiků. Vaše problémy může pochopit každý, dokonce i ti, kteří mohou jíst jakoukoliv potravinu bez újmy na zdraví. Po psychické stránce se mohou celiatici častěji než jiní lidé dostat do depresivní nálady, cítit se stresováni, mít pocity beznaděje a smutku. Je to proto, že se potýkají s celoživotní zátěží. Strava je nejzákladnější životní potřebou. Ten, kdo nemusí myslet na to, co si vezme k jídlu, ani neví (z pohledu celiatika), jak je svobodný. Místo hlídání každého sousta, chystání speciálního jídla a pití, hledání restaurací, kde vám připraví dietní stravu, může neceliatik dělat tolik jiných věcí!

Z psychologického hlediska každá chronická indispozice, stav, který trvale zatěžuje mysl, nad kterým musíme stále přemýšlet, způsobuje psychickou únavu. Tato únava nás zbavuje fyzických sil víc než kdybychom tvrdě fyzicky pracovali. Navíc víme, že tyto starosti kolem jídla budou napořád, napořád,......

Tyto ubíjející myšlenky a starosti se začnou projevovat na tzv. habitu, tj. na tom, jak vypadá naše tělo. Začnou nastupovat psychosomatické a psychosociální problémy: nechutenství, bušení srdce, únava, nespavost, úbytek fyzických sil, bolesti hlavy, ze sociálního hlediska pak vyhýbání se "normálním a zdravým" lidem, pocity osamění a neporozumění, dobrovolná izolovanost od rodiny, příbuzných a známých, kteří jsou "jiní" než my a žijí "lehčí život". Jsme vztahovační na každé slovo, které přeslechneme. Jsme přecitlivělí a rozbolavělí, že nám nikdo nerozumí a není nikoho, se kterým bychom se o to naše těžké břemeno podělili.

A u Vás, paní Lenko, k tomu všemu ještě ubíjející ošetřování velmi staré příbuzné, které nemá příznivé východisko.

Dokážu se vcítit do nálady, která Vás ovládá, rozumím tomu, že Vaše problémy jsou neúnosné pro Vás samotnou, věřím, že chcete něco se sebou udělat a zbavit se tíhy na těle i duši. Co takhle zamyslet se nad tím, co JEŠTĚ MOHU a co UŽ NEMOHU dělat pro své okolí. Podívat se bez emocí, jen přes reálné myšlení, zda je přínosem pro Vaši babičku, abyste vedle ní vysílením padla. A hlavně: má nejupřímnější rada směruje k nalezení cesty pro Váš život. Sama asi nezvládnete negativní emoce, kterými jste obklopena. Zatím se pohybujete v bludném kruhu svých představ. Pamatujte: na každou bolest je lék!!!! Prosím, vyhledejte ve svém okolí dobrého klinického psychologa, který/á Vás dokáže v terapii vyvést z toho bludného kruhu. A také více se ptejte právě na těchto stránkách na zkušenosti ostatních Vašich "kolegů", kdo ví, je docela možné, že tam najdete i přátele, kteří mají stejné problémy jako Vy a budou se umět podělit s Vámi o jejich řešení, ba co víc, třeba si budete blízcí.

Přeji Vám, paní Lenko, hodně síly, odvahy a jasné mysli, abyste mohla změnit Váš dosavadní smutný pohled na svět na sluníčkový. (Pokud byste měla problém s hledáním kolegy na psychoterapii, dejte vědět).

Hodně zdaru, Mgr. Libuše Kalvodová, klinický psycholog

Datum vystavení: 26.7.2004