Vždy jde o úhel pohledu. Nevím proč to tak je, ale každému z nás se občas v životě přihodí něco nepříjemného. Potom nám pomůže každé povzbuzení, každá podaná ruka.

20 let jsem učitelkou v mateřské škole. Nové děti přicházejí většinou ve třech letech. Potřebují vyjádření lékaře - zdravotní stav dobrý, očkování řádné, razítko - může nastoupit. A tak si zvyká. Dítě i rodiče. Tolik nových věcí a poznatků. Změnu prožívá každý jinak.

Před dvěma lety přivedli rodiče Bušinovi do naší MŠ Šikulka ve Vyškově svého syna Jiříčka. Znali jsme se. Chodila k nám i jejich prvorozená dcera Veronika. Chlapec byl drobnější, ale oči mu jiskřily zvědavostí. Těšil se. Prozkoumával každý kousíček nového prostředí. Celý den se nezastavil. Vydával tolik energie. Jen s námi nechtěl jíst. Mrzelo nás, že jen občas něco ochutnal. Nejraději měl polévku a ovoce. Alespoň něco. Až si u nás zvykne, určitě se to zlepší. Dny běžely a pořád se něco dělo. Jen s jídlem to bylo spíš horší než lepší. Stěžoval si na bolesti bříška. Důkazem byly silné průjmy. Co je ale příčinou? Lékařské vyšetření neukázalo žádné bakterie, žádnou odchylku od normálu. Také jsme zjistili, že nepřibývá na váze (z čeho také) a vůbec neroste. Ani milimetr. To už bylo za námi několik měsíců. Chlapeček byl mrzutý, často vzteklý a unavený. S rodiči jsme denně rozebírali jeho náladu a potíže. Poznali jsme, že problém není v adaptaci na školku. Doma bylo všechno stejné. Průjem, nafouklé bříško a nechutenství. Kdo by měl dobrou náladu? A kdo může být víc nešťastný než rodiče? Rozhodli se proto, že nechají syna komplexně vyšetřit. Vyšetření byla náročná, zdlouhavá a některá bylo nutné opakovat. A pak problém dostal jméno. Celiakie. Bezlepková dieta. Zdravotní stav "najednou" není dobrý! Zvládneme to v běžné mateřské škole? Co dál? Jak budeme postupovat? To je spousta potřeb, omezení a výjimek.

Nechtěli jsme dítě z kolektivu kamarádů vyloučit. Bylo by to pro nás sice jednodušší, ale ne fér vůči dítěti a jeho rodičům. A tak jsme řešili. Rodiče, pedagogický kolektiv, zdravotníci, kuchařky, děti. Řetěz lidí. Ani jeden dílek z něj nesmí chybět. A nechybí! Všichni jsme se učili a na nové poznatky navázala nová pravidla. Týkala se nás všech. Máme smíšené třídy. V nich jsou spolu děti od tří do šesti let. Denně formulovaly spoustu myšlenek, kladly mnoho otázek. Všechno jsme jim trpělivě vysvětlovali, poukazovali na rozdíly. Ty nejstarší pochopily situaci velmi rychle. Výsledek jejich účasti se dostavil. Hlídaly s námi Jiříčka, aby nejedl co nemá, radily mu. Prostě jeho kamarádi byli s ním a pomohli. Jirka brzo poznal, že ho stále někdo vidí a podporuje ho, projevuje mu účast. Za pomoci dětí i dospělých se stával poučenějším, samostatnějším při volbě a rozhodování u jídla, vzhledem ke své situaci uvědomělejším, odpovědnějším. Chtěl dokázat, že je také velký a chytrý kluk. Někdy dal dětem ochutnat svou svačinku. K pátým narozeninám přinesl všem dětem speciálně upečený bezlepkový dort. Všichni si ho chválili. Oslava se vydařila. Příklad Jiříčka nám všem pomohl i při realizaci tématu péče o naše zdraví.

A tak jdou dny dál. Chlapec roste a prospívá. Rodiče nosí bezlepkové potraviny paní kuchařce na dovaření oběda, svačinky připravují podle školkového jídelníčku, aby Jirka neměl na talíři pořád nějakou výjimku, my obohacujeme naše jídla o některé speciality. Nikde ani zmínka o tom, že každý dělá něco nad rámec svých povinností. Dítě a Zdraví. Dva lepší důvody nenajdete.

Celiakie je podle nových výzkumů diagnózou na celý život. Vyšetření se neprovádějí běžně. V rodině, o které píši, stanovili lékaři tuto diagnózu postupně i u Veroniky, maminky a pokrevně i v její původní rodině a u potomků.

Nezáleží jen na jedinci, jak přijme novou situaci. Každý reaguje vždy i na chování a projevy druhých lidí. Jíst zdravě je oblíbený titulek mnoha článků. Pro celiatiky to platí úplně stejně. Jen výběr potravin probíhá podle jiných kritérií. A Jirkova maminka to tak bere. Učí sebe a své děti s bezlepkovou dietou žít, brát ji jako součást životního stylu. Ne se litovat. Zdravě žít! A daří se jí to. Ukazuje dalším cestu. Lidí s novými nemocemi přibývá, jsou čím dál mladší. Pomáhejme si a snáze můžeme i zdánlivě neřešitelné potíže zvládnout tak, že si řekneme NEŘEŠ TO, máš vyřešeno!

Jitka Zavadilíková
ředitelka MŠ Šikulka, Vyškov

Datum vystavení: 20.6.2003