Část ze Středoškolské odborné činnosti zpracované Alenou Ryšavou, studentkou VI. ročníku Městského víceletého gymnázia v Kloboukách u Brna. Nejužší kolo obhajob těchto prací je celorepublikové, kam se práce bohužel nedostala. „Téma Problematika celiakie a bezlepkové diety jsem si vybrala proto, že moje maminka pracuje v Nutriční poradně brněnské dětské nemocnice v Černých Polích a s tímto problémem mě seznámila. Čím hlouběji jsem v práci postupovala, tím více obdivuji Vás všechny, kteří s touto nemocí žijete každý den. Chtěla bych proto svoji práci věnovat všem, kteří se se svojí nemocí naučili žít a neberou ji jako handicap, ale mají stále dostatek optimismu a víry…“

Alena Ryšavá

Bezlepková dieta v praxi

(Návštěva Mateřské školy Šikulka – Vyškov)

Mateřskou školu Šikulka ve Vyškově – Dědicích jsem navštívila v době jarních prázdnin, 15.3. 2005, kdy bylo ve školce pouhých 19 z celkového počtu 62 dětí - což je plný stav. Ale i přesto byla všude vidět láska a péče učitelek a paní ředitelky Jitky Zavadilíkové a šťastné úsměvy dětí.

I když jsem se zajímala především o přípravu bezlepkových jídel, nakonec jsem musela konstatovat, že jak pro (v současnosti) 1 celiaka, tak i pro ostatní děti se zde vždy dělalo, dělá a vím, že i bude dělat maximum.

S otázkou zda vařit či nevařit bezlepkovou stravu se paní ředitelka Zavadilíková setkala v době, kdy jí sem paní Bušinová přivedla svého syna Juráška a žádala o připravování bezlepkové stravy. „Právě tady všechny prosby rodičů takových dětí naráží na tvrdé nepochopení ze strany vedení školek a často i škol,“ říká paní ředitelka Zavadilíková. Ona však o tomto problému přemýšlela a jako jedna z mála přišla k závěru, že pokud se tyto děti (a nejen celiakové, ale i děti např. s alergií na mléko) budou od ostatních dětí izolovat, utrpí tím jejich vyvíjející se osobnost a mezi větší kolektiv dětí se poprvé dostanou až ve škole, kde bez předchozí přípravy, jaká bývá právě ve školkách, nebudou vědět jak se chovat. Proto paní ředitelka souhlasila. „Připadala bych si vůči rodičům trapně a bezohledně, ale hlavně uznávám, že takových dětí je hodně a ještě jich v budoucnu přibude. Proto se od nich nemůžeme odvracet, ale udělat pro ně maximum,“ dodává. Je však jednou z mála, která tento problém přijala a rozhodla se ho řešit.

Mnoho ředitelů mateřských a základních škol zastává názor, že příprava bezlepkové stravy je velkým problémem, a že by se musela například upravit školní kuchyně či se museli speciálně vyškolit pracovníci pro přípravu takových jídel. A tak jsem se paní ředitelky zeptala. „Problém? My jsme s tímto opravdu žádný neměli. Paní kuchařka se informovala, co může a nemůže pro Juráška vařit a často se jídlo pouze trochu upraví, např. polévka se zahustí jinou moukou,“ odpověděla. Později, když jsem se na to samé tázala školní kuchařky paní Věry Luskové, odpověděla mi téměř to samé. ,,Je to spíše o ochotě a o tom bojovat za tyto děti s často velmi lhostejnými úředníky,“ dodává paní ředitelka.

Byla jsem zvědavá na průběh stravování dětí. Domnívala jsem se že děti musí v době svačiny povinně všechny ke stolkům a jíst na určených místech. Byla jsem však vyvedena z omylu: „Učíme děti samostatnosti. Samy si určí kde budou jíst, umožňujeme jim, aby si samy mazaly rohlík či chléb, ke svačině si mohou brát z misek na co mají chuť, pouze si to naloží na tácek a v průběhu dne se kdykoliv mohou samy napít či samy jít na WC, do umývárny apod. Máme zde 3 třídy a 5 pedagogů. Děti nemají pevně stanoveno, v které třídě si mohou a nemohou hrát. Když chtějí, přejdou do jiné třídy a dají pouze vědět paní učitelce, která si dítě zapíše. Tento systém se nám zatím plně osvědčuje a vyhovuje i našim učitelkám,“ informovala mě paní ředitelka.

Tázala jsem se také na průběh stravování u Juráška. Zda ho například izolují od ostatních dětí, aby nedošlo k tomu, že sní něco, co nesmí. Zda mají jistotu, že potají neujídá něco od ostatních dětí. Také mě zajímalo, jak tuto skutečnost přijaly samotné děti, které mají normální stravu. „Děti jsme samozřejmě informovali, vše jsme jim vysvětlili a ony se zachovaly naprosto úžasně a velmi zodpovědně. Některé holčičky projevily mateřský pud a samy se chodily ptát, zda to či ono může jejich kamarád papat. Všichni jsme byli překvapeni a po čase jsme získali absolutní jistotu. Samozřejmě někdy má Jurášek něco úplně jiného a třeba mu to i nechutná a rád by si vzal něco od ostatních dětí. Potom navrhneme dětem, aby mu řekly, jak by si daly zrovna to, co má on. Tak získá pocit, že má něco, co ostatní nemají a s chutí se do jídla pustí,“ říká s úsměvem paní ředitelka.

Školka se řídí heslem “Jsem malý, ale šikovný“ a to je určitě dobře. „Všechny děti, které přejdou z naší školky již do školy, učitelky prý bezpečně poznají. Jsou prý vždy správně vychované a nejlépe připravené pro první stupeň základní školy,“ říká s hrdostí v hlase paní ředitelka. Školka dostává finance od města Vyškova. „Zpočátku jsme dostávali méně, ale po čase, když naše školka získala dobrou pověst, město své dotace zvýšilo. To nám umožnilo zrenovovat sociální zařízení, nakoupit hračky, vylepšit interiér školky a podobně. Nyní máme v plánu zrekonstruovat hřiště vedle školky. To však musí počkat až roztaje sníh,“ informuje paní ředitelka.

Ve školce mi bylo moc dobře a ani trochu se mi odtud nechtělo. Paní ředitelka mě celou školkou provedla, vše mi ukázala a na každý můj dotaz mi dala vyčerpávající odpověď. Prozradila mi také, že kdyby to bylo možné, měla by jejich školka o mnoho více dětí než kapacita dovoluje.

Paní ředitelka Zavadilíková je jistě výjimečnou osobou, ze které přímo srší optimismus a která by pro své děti i dýchala. Dělá pro ně maximum a každou překážku řeší s maximální snahou. Děti, které prošly a projdou Mateřskou školou Šikulka ve Vyškově, budou „své“ paní ředitelce a ostatním učitelkám jistě jednou vděčné za to, jaké dobré péče, lásky a výchovy se jim dostalo.

Datum vystavení: 20.4.2005